Vzteklina, také velmi často nazývaná ,,rabies, běsnění, nebo lyssa'', je onemocnění poškozující centrální nervový systém. Jedná se o virus, řadící se do skupiny vůbec nejstarších virů. Lidské záznamy o existenci viru jsou starší více než 5000 let. Není to celkem paradox? Máme tu historicky nejdéle trvající virus, na který stále neznáme léčbu ničící tohoto zabijáka!
CESTA ŠÍŘENÍ NÁKAZY?
Cesta viru je velice zajímavá. Tento tichý zabiják se do těla hostitele dostane prostřednictvím slin, pocházejících z kousnutí infikovaného zvířete či člověka. Po kousnutí se virus v ráně začne množit a šířit se nervovými drahami do cévní nervové soustavy (mozku), kde se začne opět množit, a v tuto chvíli se objevují první klinické příznaky nemoci. Inkubační doba je různá a také záleží na druhu postiženého jedince (pes, kůň, kočka), místě a rozsahu pokousání.
Zpravidla platí, že čím je kousnutí blíže mozku, tím rychleji dochází k propuknutí nemoci – v průměru se pak uvádí dva týdny až měsíc. Avšak například u koně může být latentní délka viru v organismu až 15 měsíců, ale naopak u kočky se může nemoc vyskytnou již do 5 dnů. Po propuknutí příznaků se virus dále šíří do slinných žláz, rohovky a parenchymatózních orgánů.
Tento virus má velice jednoduchou strategii, a sice v podání strachu a hrůzy. Mnoho odborníků neříká nadarmo, že úmrtí na vzteklinu se řadí mezi nejhorší smrti, které můžete zažít. Než virus svou oběť totiž zcela zničí, tak jí přinutí, aby kousala, a díky tomu infikovala další a další oběti. Takto nakažený jedinec začne blouznit, spustí se mu sliny u pusy a neovladatelně začne kolem sebe kousat, než mu začnou vypovídat veškeré životní orgány. Je také zaznamenáno, že nakaženým jedincům extrémně vadí slyšet tekoucí vodu a pohled do ní samotné.
ALE VŠAK VZTEKLINA JE JIŽ DÁVNO VYMÝCENÁ, JE TOMU TAK?
Ani zdaleka, omyl je pravdou. Na tento virus se v mnoha vyspělých zemích zapomnělo. Nicméně dle statistiky je zaznamenán její dramatický návrat. V USA je každé dvě minuty pokousán člověk infikovaným skunkem, mývalem či netopýrem. Vědci v USA dokonce nedávno objevili nový superkmen viru vztekliny.
MUSÍM ZVÍŘE OČKOVAT NA VZTEKLINU?
Od roku 1953 je zavedeno povinné očkování psů, na které se vztahuje zákon. Takto ale zákonem bohužel není povinné očkovat jiné domácí zvířata. Myslím si, že by bylo vhodné zavést očkování venkovních koček. Nicméně tohle téma je velice diskutabilní. V případě, že by se mezi mými čtenáři vyskytl někdo, kdo by rád přispěl svým názorem právě na toto téma, byla bych ráda, kdyby jej napsal do komentářů.
INFORMACE O OČKOVÁNÍ VZTEKLINY?
Vakcíny na očkování proti vzteklině jsou různé. Taktéž existují různí výrobci a dle toho rozdílná doba účinku. Nyní jsou trhu vakcíny, které účinkují jeden rok (Canvac R, Bican R), nebo vakcíny, které účinkují až tři roky (Nobivac Rabies, Versiguard Rabies). Výběr je zcela na Vás. Je dobré mít na paměti, že v případě zúčastnění se závodů, výstav či jiných psích akcích - pořadatel často požaduje očkování proti vztekline ne starší jednoho roku. V takovém případě jej bohužel nebude zajímat, že máte naočkovaného psa vzteklinou, která má účinnost po dobu tří let. Proto závodníkům, kteří se se svým psem pravidelně zúčastňují psích akcí, doporučuji očkovat jednoroční vakcínou. Při ročním očkování se jedná také o dobrou příležitost kontroly vašeho chlupáče a jeho zdraví.
V očkovacím průkazu či v pet pasu naleznete samolepku, kde bude označeno písmenko R jako rabies a také číslo šarže vakcíny a expirační doba.
JAKÉ JSOU NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY OČKOVÁNÍ VZTEKLINY?
Nežádoucí účinky po tomto očkování se objevují jen zřídka. Mezi nejčastější postvakcinační reakce řadíme: bolest v místě vpichu, hmatná bouračka na místě vpichu (odezní do 14 dnů) nebo zvýšená teplota.
Převážně pak u maltézáčků a bišonků jsou také zaznámenávány změny barvy nebo struktura srsti právě na místě vpichu. Nicméně se stále jedná o velmi vzácné reakce a není proto třeba zvýšené paniky. V případě, že po očkování zaznamenáte jakékoliv znepokojující chování zvířete, neprodleně vyhledejte veterinárního lékaře.
CO DĚLAT PO KOUSNUTÍ CIZÍM ZVÍŘETEM?
Po kousnutí jakýmkoliv zvířetem je velice důležité VŽDY vyhledat lékařskou pomoc. Nezáleží, v jakém rozsahu je dané kousnutí. Prosím, nepodceňujte ani malé ranky od zvířat, u kterých nevíte, zda jsou nebo nejsou očkováni. Mějte na paměti, že jediná kapka sliny Vás může infikovat. Nejde jen o naši zmíněnou vzteklinu, ale zvířecí tlama obsahuje velké množství infekcí, proto je vhodné ránu ihned vyčistit – ideálně desinfekcí a v případě potřeby nasadit antibiotika. Pokud neznáme původ útočícího zvířete, je vhodné se nechat naočkovat proti vzteklině. Nebojte se! V dnešní době toto očkování není tak hrozné jako před pár lety... Dnes se vakcína očkuje do dešťových svalů na rameni, a sice v 5 dávkách. Dávkování se provádí hned v den ošetření poté třetí, sedmý, 14. a 27. den. Obyčejně není nutná hospitalizace pacienta. Prosím, nepodceňujte jakékoliv kousnutí !!! Mějte na paměti, že pokud Vás pokouše cizí zvíře, o kterém nemáte žádné informace, okamžitě vyhledejte lékaře! Pokud je zvíře nakažené vzteklinou, očkování Vám pomůže do 14 hodin, pak je již zcela zbytečné! Vzpomeňte si na případ Jeanny Giesové!
CO DĚLAT, KDYŽ MŮJ PES POKOUŠE ČLOVĚKA?
Jestliže pes z jakéhokoliv důvodu poraní jiného člověka, je Vaše povinnost, vyplývající ze zákona o veterinární péči, navštívit veterinárního lékaře, aby pejska vyšetřil a vyloučil onemocnění vztekliny.
Nebojte se, rozhodně se nejedná o nějaké šílené vyšetřování. Jen je důležité pejska přivést do 24 hodin od pokousání na veterinární kliniku. Veterinář mu posvítí do očí, aby zjistil správné stahování zorniček, dále mu změří teplotu, zkontroluje očkovací průkaz a vyplní protokol o vyšetření. Pátý den po tomto vyšetření je ze zákona nutné znovu navštívit kliniku a podrobit se opakovanému vyšetření. Toto neplatí jen pro psy, ale pro veškerá zvířata!!! Detailněji o tom pojednává zákon o veterinární péči 166/1999 SB – více zde
VÝSKYT V ČR?
Přestože je v České republice dle veterinární zprávy poslední případ vztekliny datován roku 2002, tak bych rozhodně prevenci před touto nemocí nepodceňovala. Vzhledem k tomu, že se velmi zvyšuje obliba zachraňovat zvířata z různých rozvojových zemí, kde jistě nevíme, zda očkování proběhlo či neproběhlo. Také, když si uvědomíme počty nakažených zvířat například v sousedním Polsku. Polsko je dlouhodobě vedeno jako ohnisko výskytu vztekliny. Proto není nemožné, aby se vzteklina rozšířila i v ČR. V roce 2021 je ale stav vyšetřovaných zvířat v nejlepším pořádku (Viz tabulka)
PLOŠNÉ OČKOVÁNÍ LIŠEK?
V letech 1989-2009 se v ČR vakcinovaly volně žijící lišky, u kterých je obrovská šance chytit infekci vztekliny. Vakcinace těchto zvířat probíhala formou návnad s očkovací látkou. Přesto ale tato velice účinná prevence rokem 2009 skončila, zřejmě se jednalo o její nákladnou výši. Z jakého důvodu tomu tak bylo?
Momentálně je současná populace lišek již bez účinných protilátek proti vzteklině a tahle epidemie může kdykoliv vypuknout. I po smrti samotného zvířete se vzteklina i po dobu jednoho měsíce vyskytuje v jeho těle – je riziko, že takto nastraženou „past“ může sníst volně žijící kočka, pes puštěný na volno v lese nebo na ní šáhnout malé dítě!
ROZVOJOVÉ ZEMĚ A VZTEKLINA?
V rozvojových zemích jako je především Jižní Amerika, Indie, Turecko, Afrika a Asie se vzteklina vyskytuje téměř každodenně. (Viz mapa z roku 2018). Asi nejznámnější Nemocnice svatého Lazara v Manile uvádí, že denně ošetří 400 lidí pokousaných od volně žijících zvířat či potulných psů – až 50 % lidí přichází bohužel pozdě. Pro občany ČR je velmi důležité se právě před cestou do těchto rozvojových zemí naočkovat proti vzteklině, případně pak i zvíře, které s vámi cestuje. Diskutabilní je adopce zvířat z těchto zemí, neboť riziko nákazy je zde velice vysoké.
JEDINÝ ČLOVĚK NA SVĚTĚ, CO PŘEŽIL VZTEKLINU?
Léčba této nemoci v podstatě neexistuje. Odborníci tvrdí, že se tato nemoc rovná smrti. V případě, že se člověk nakazí, bývá obvykle připoután na lůžko v tmavé místnosti a dostává sedativní léky, avšak s tímto způsobem léčby se lékař jménem Romneye Willoughbyho, který byl specialistou na infekční choroby z Dětské univerzitní nemocnice Milwaukee ve Wisconsinu, nesetkal. Doktor Willoughby se tak poprvé s onemocněním setkal u patnáctileté dívky Jenanny Giesové. Tato dívka byla pokousána vzteklým netopýrem. Vzhledem k malému místu poranění se zdálo, že se nejedná o nic vážného.
Rodiče a ani Jeanny tomuto zranění nevěnovali pozornost, avšak po měsíci se začaly projevovat všechny klinické příznaky vztekliny. Doktor Willoughby nechtěl přistoupit na tzv. tlumící léčbu a přál si malé perspektivní dívce pomoct, ne se jen dívat, jak bezvládně umírá. Bohužel však všichni lékaři a odborné literatury stály proti němu až do momentu, kdy narazil na internetovou studii, která mu vnukla nápad. Dočetl se, že člověk nakažený virem, umírá v obrovských křečích, šílených stavech, ale mozek je fyzicky neporušený! Po zjištění se dal okamžitě doktor Willoughby do práce a uvedl Jeanny do umělého spánku, aby měl imunitní systém dostatek času zareagovat na tento virus a začít se bránit. Benefit nesl také mozek, jež nevysílal do těla signály, které měly za úkol ničit životně důležité orgány.
Po týdnech v umělém spánku přišlo ono rozhodnutí Jeanny probudit. Nikdo nevěděl, co se bude dít. Po probuzení se stal zázrak. Jeanny reagovala. Vzhledem k tomu, že byla Jeanny celý rok v komatu, bylo potřeba, aby se znova učila mluvit, chodit, běhat. Po úspěšné roční rehabilitaci se Jeanny vrátila mezi normální dívky. V momentální chvíli hraje závodně házenou, jezdí na koni, studuje VŠ a řídí auto. Teď nastává jedna jediná otázka - byl to zázrak nebo posun medicíny?
Willoughby tuto léčbu představoval na různých lékařských kongresech. Měl své příznivce i odpůrce. Dokonce nejmenovaný lékař tento postup vyzkoušel na jednom pacientovi v rozvojové zemi, ale bohužel neúspěšně. Možná, že bylo na tuto léčbu již pozdě, možná měl pacient horší imunitní systém, anebo měla Jeanny obrovskou touhu žít? To je otázka, která zatím stojí mezi nebem a zemí…
